Lodní deník: Mljetská plavba (Chorvatsko na kole)

Cílem mljetské cyklo plavby byl kromě Mljetu, nejjižněji položeného ostrova Jihodalmatského souostroví, také poloostrov Pelješac a ostrovy Korčula, Hvar a Brač. Mljet je pokládán za jeden z nejkrásnějších ostrovů Jadranu. Téměř ze tří čtvrtin je pokryt lesy. Bylo zajímavé sledovat měnící se květenu a krajinu jednotlivých ostrovů – každý ostrov je jiný a jedinečný!

SOBOTA

Dovolená na kole začala v Trogiru, kde na nás čekala loď Sčedro v přístavu hned vedle pevnosti Kamerlengo. Po nalodění jsme se vypravili do uliček tohoto starobylého města na krátkou prohlídku před odplutím. Trogir je právem na seznamu kulturních památek UNESCO – prošli jsme si románskou katedrálu sv. Vavřince (Sveti Lovre) ze 13. stol., obdivovali románský kostel a klášter, nádherné renesanční paláce a objevovali uzavřené dvorky a nádvoří s kvetoucí záplavou rostlin. Konečně jsme byli na jihu a u moře! Náš cyklo zájezd může začít…

Z Trogiru jsme se vydali na ostrov Hvar do přístavu Hvar, abychom se co nejvíce přiblížili jižním směrem cíli naší plavby. Po cestě jsme odpočívali a koupali se na kotvě. Voda byla příjemně teplá. K večeři byla vynikající rybí polévka, grilovaná ryba, brambory s blitvou (mangoldem), salát a ovoce. Večer jsme se vydali na prohlídku města, vyšplhali na pevnost Španjol nad přístavem a namasírovali si svaly na podélný přejezd Korčuly následující den…

NEDĚLE

Ráno jsme se vylodili ve Vela Luce na Korčule a čekal nás poměrně dlouhý přejezd ostrova nadél. Každý obdržel mapové podklady a vydal se do cíle podle svých preferencí. Naše skupinka se pustila po jižním pobřeží po šotolině a dále úchvatným vnitrozemím po úzké asfaltce až do vinárny ve vesničce Čara. Ochutnali jsme, popili a spustili se po šotolině směrem severní pobřeží a napojili se na vodovodní cestu – cestu terénem obsluhující místní vodovod. Pěkně jsme se pohoupali, užili si úžasné výhledy, potkali dvoumetrovou užovku a nakonec po pobřežní silnici dorazili do města Korčula právě včas na večeři.

[file:320:big:nozoom]

PONDĚLÍ

Pondělí patřilo Mljetu – vylodili jsme se v přístavu Prožurski porat a zprvu se vydali po hlavní mljetské silnici směr Pomena. Čekala nás asi 35 kilometrová etapa zalesněným Mljetem, posledních cca 10 km vedlo národním parkem – chráněným územím na severozápadě s Malým a Velkým jezerem. Ve vnitrozemí ostrova jsme míjeli malé zatopené krasové doliny, které se místně nazývají blatine nebo slatine.

Podle legendy byl Mljet bájný Homérův ostrov Ogýggia, kde Odysseus nedobrovolně strávil sedm let u nymfy Calypso v jeskyni nad mořem. To jsme si nemohli nechat ujít, sjeli jsme ze silnice na šotolinu, která nás zavedla až na skalnatou stezku nad jeskyní. Jeskyně je proslavená kouzelnou hrou světla a barev – prý tisíce odstínů modrých a zelených. Ta je vidět ale pouze z vody, z vnitřku jeskyně proti světlu. A opravdu! Shodli jsme se, že bychom tu klidně sedm let strávili, a to dobrovolně…

Cesta chráněným územím byla nezapomenutelná, člověk měl pocit, že projíždí středomořským pralesem. Potkali jsme velké motýly, naslouchali zpěvu stovek ptáků, svlažili se průzračnou vodou a voněli k všudypřítomným bylinám.

Pozdní oběd v Soline na břehu Velkého jezera neměl chybu. Na konci etapy jsme se sešli v Pomene a Mljet opustili, neboť hrozilo jugo – silný vítr, který by nám mohl znepříjemnit další plavbu. Zastavili jsme se na koupání a řádně si zařádili v moři.

Noc jsme strávili v Lumbardě na Korčule. Po večeři (vynikající rybě na česneku) jsme objevili vinárnu a chutnali místní odrůdu Grk.

ÚTERÝ

V úterý foukalo Dalmácií jugo – silný vítr (až 100 km/h) vanoucí z jihu až jihovýchodu, který s sebou přináší více vlhkosti. Moře zešedlo, na obloze se honily mraky, foukal vítr a vlny se zvedaly.

Když fouká jugo, tak kapitáni nejraději kotví v chráněném přístavu a do přeplaveb se moc nehrnou. Pozměnili jsme tedy trochu naše plány a vylodili se s koly na východním Pelješci a kapitán se ihned za tento poloostrov plavil schovat. Zakotvil na západním pobřeží v Drače, kde jsme nakonec strávili dvě noci, což se nakonec ukázalo jako skvělá základna našich etap. Za chvíli jsme byli v Drače jako doma a jezdili na škeble a ústřice do 3 km vzdálené zátoky Sutvid, kde je známá pěstírna.

Poloostrov Pelješac poskytuje mnoho možností, jak ho projet – po silnici nebo terénem, vinicemi nebo po pobřeží, nadél, napříč. Kopce jsou a výhledy také.

STŘEDA

Středeční etapa vedla opět z a do Drače. Naše skupinka jela prozkoumat šotolinovou cestu, kterou náš vodič našel na satelitních snímcích. Přejeli jsme hřeben pod kopcem Ulenje a vydali se do Žuljany hledat osvěžení. Žádná místní konoba však nebyla otevřená, tak jsme pokračovali po příjemné pobřežní šotolině do Trsteniku (kterou bohužel bagr připravoval k vylití asfaltem) a zasedli k otevřenému venkovnímu krbu a dali si oběd.

Někteří pojali čtvrtý den našeho cyklo zájezdu odpočinkově, a tak se vydali nejkratší cestou zpět k lodi. Zbytek vyjel do kopce táhnoucího se nad vinicemi, kde se pěstuje proslavená odrůda dingač, k tunelu, který spojuje pobřeží s vinařskou vesničkou Potomje. V obci Kuna Pelješka jsme uhnuli ze silnice do terénu a ten nás vedl novými vinicemi až do vnitrozemských pelješských lesů. Odpočinuli jsme si na paloučku, kde lišky dávají dobrou noc.

Nakonec jsme se skulili dalšími úrodnými polji, vinohrady a olivovými háji do malebné vesničky Janjina nad Drače a odtud byl jen kousek na loď. Po večeři jsme vyzkoušeli další vinárnu v pořadí a pili vynikající červené z vinic, které jsme ten den projeli na kole.

ČTVRTEK

Plavba se přehoupla do své druhé poloviny, a tak jsme nabrali severní směr a zamířili k protáhlému ostrovu Hvar a chystali se ho přejet po délce. Vylodili jsme se v zátoce Bristova a vystoupali na hlavní silnici vedoucí středem Hvaru do vesnice Bogomolje. Silnice ztratila svůj význam jako hlavní dopravní tepna, když byla nahrazena lodní dopravou, takže jsme po cestě potkávali auta jen zřídka.

Z Bogomolje se několik z nás místo po asfaltu vydalo po šotolině dolů k moři. Projeli jsme si krásnou terénní cestu opisující pobřeží se zátokami a příjemnými plážemi. V poslední zátoce Tonac jsme poobědvali a vystoupali zpět na silnici. Tam jsme po pár kilometrech narazili na hlavní peloton právě odpočívající v konobě s venkovním grilem a hlavně skvělým výhledem na Brač a pevninu.

Další nezapomenutelný výhled jsme si užili v zapadlé vesničce Humac v kopci hvarského hřebenu. Tato starobylá osada je tvořena několika kamennými staveními, z nichž jedno je vynikající konoba s výhledem a přírodním posezením. Určitě stojí za to vyjet kopec z asfaltky a odpočinout si tady ve stínu staletých olivovníků, kde se čas zastavil.

Večer jsme strávili v Jelse, krásném přístavu s měšťanskými domy.

PÁTEK

Poslední etapa naší dovolené na kole vedla na ostrov Brač. Byla to „etapa jednoho kopce“, jak ji označil náš průvodce. Čekala na nás Vidova gora – nejvyšší vrcholek jadranských ostrovů (780 m n. m.). Vidova gora se dá zdolat buď po silnici anebo serpentinovitou šotolinou. Každý jel podle svého gusta a sešli jsme se nahoře v hospodě. Výhled z „Vidovky“ je samozřejmě nádherný.

Část výpravy zůstala na lodi, koupali se a chytali poslední sluníčko před odjezdem směr střední Evropa.

Po odpočinku a spravování snad tří kol jsme z Vidovy gory projeli západním Bračem částečně terénem a částečně po silnici do přístavu Milna a odtud odpluli do Trogiru, abychom si zabrali strategické místo pro vykládku kol a bagáže v sobotu ráno.

Večer jsme strávili v trogirských uličkách a barech. Byli jsme plni zážitků z celého týdne a bohatší o nové „cyklo“ přátele. Kolo, loď a moře – nezapomenutelná kombinace!