Lodní deník: 5 vrcholů chorvatských ostrovů na kole
První červnový týden 2014 jsme vypluli s partou z Moravy, která se nebála kopců Střední Dalmácie a pokořila všechny vrcholy ostrovů Vis, Hvar, Brač a pevninského Sv. Jure.
Tradičně jsme se v sobotu dopoledne nalodili na loď Ščedro v trogirském přístavu a vyrazili směr Vis – ostrov, který byl na naší plavbě nejvzdálenější od pevniny.
Chystáme se na naši první etapu z přístavu Vis po šotolině…
…a kocháme se krásnými výhledy na severní stranu ostrova.
Naše první zastávka vedla do Komiže, známé zastávky jachtařů. Prohlédli jsme si přístav, občerstvili se a po silnici jsme vyrazili směr Hum (587 m n. m) – zdolat první vrchol naší cykloplavby.
Na Hum vede příkrá asfaltka a po cestě lze navštívit Titovu špilju, jeskyni, ze které Tito údajně řídil partyzánské operace. Vis byl donedávna vojenským prostorem a turismem je tudíž málo poznamenaný. Cyklistů jsme potkali poskrovnu, spíš výletníky na skútrech.
Sešli jsme se v oblíbené konobě v Ženě Glavě a načerpali sílu na poslední úsek naší nedělní etapy, a to zpět do Visu. Někteří dali přednost dojezdu po silnici mezi vinicemi a polji, další dojeli k lodi po šotolině a užili si krásných výhledů na visskou zátoku.
Večer jsme kotvili u opuštěné České vily na opačném konci od trajektového přístavu a vychutnali si klid bez přístavního ruchu.
Ráno jsme přepluli na Hvar do stejnojmenného přístavu a hned po vylodění nás čekal výjezd na Napoleonskou pevnost (cca 330 m n. m.) přímo nad hvarským přístavem.
Byli jsme odměněni úchvatným výhledem na starobylý Hvar a malé ostrůvky (Pakleni otoki) rozeseté na severozápadě podél ostrova.
Další vrcholovku Střední Dalmácie jsme odškrtli a houpavou šotolinou jsme pokračovali směr nejvyšší vrchol ostrova – Sv. Nikola (628 m n. m.).
Po dalších desítkách nastoupaných výškových metrech převážně po makadamu nás čekalo strmé asfaltové finále k vrcholu Sv. Nikoly.
Prach z cesty jsme na jeho počest spláchli hltem vynikající moravské slivovice!
Vydali jsme se rozlehlou plání pod Nikolou, nádherně rozkvetlou jarní přírodou. Čekal nás sjezd do Starého Gradu, kde jsme si odpočinuli a prohlédli si slavné staré město s úzkými uličkami. Etapu jsme zakončili zaslouženou koupačkou v zálivu za Vrboskou.
Úterní etapu jsme hned po snídani začali v Jelse návštěvou jedné z nejlepších zmrzlináren v Dalmácii. Mnozí cyklisté si šli pro nášup:)
Vyjeli jsme nad tunel přes Pitve, nejprve po klikaté asfaltce a dále po stále stoupavé šotolině.
Po jejím zdolání jsme najeli na nádhernou šotolinovou magistrálu po hvarském hřebeni, která východním směrem mírně klesá. Místní vyhlášená levandule zatím ještě nevykvetla, ale i tak bylo květů a vůní požehnaně.
Nesměli jsme vynechat návštěvu nejstarší vesničky na ostrově – Humace a obdivovat přímo od stolu místní starobylé konoby výhled na Brač a pevninské Biokovo.
Loď na nás čekala v zátoce Bristova a po vykoupání jsme vypluli směr Makarska.
Ve středu byl před námi podle nálady buď odpočinkový den s koupáním a vyjížďkou po pobřeží a promenádách do Baški anebo naopak náročný 31 km dlouhý výjezd na nejvyšší horu Biokova, Sv. Jure (1762 m n. m). Většina byla odhodlána Juru zdolat a nálada byla svělá!
Výhledy na miniaturní vesničky a přístavy stály za námahu. I ostrovy vypadají z té výšky spíš jako rekvizity…
Silnice se zdála být nekonečná a teplota klesla o několik stupňů, ale vrchol byl pokořen!
Při odpolední přeplavbě na Brač jsme si vyprávěli zážitky z uplynulého dne a hodnotili výkony. Sv. Jure a jeho vrcholek s televizním vysílačem se stále zmenšoval až působil spíš neškodně… Dobrá práce:)
Čtvrtek jsme věnovali Brači – členitému a hornatému ostrovu s nejvyšší horou dalmátských ostrovů – Vidovou Gorou (780 m n. m.). I tento vrchol nezůstal nepokořen. Zazpívali jsme si v kapli Svi Sveti.
Zvolili jsme šotolinovou cestu, která nad bračským letištěm Zračna Luka přešla do lesní cesty náhorními plošinami pod vrcholem. Jeli jsme borovicovými háji, kolem přírodních jezírek a po kratičkém asfaltovém závěru jsme stanuli na vrcholu s výhledem na známou bračskou pláž Zlatni Rat a na okolní krajinu, kterou jsme již znali z předchozích etap.
Výstupem na Vidovu Goru etapa nekončila. Museli jsme přejet ostrov až na jeho západní část, kde na nás loď Ščedro čekala v odlehlé zátoce Bobovišče.
Skvělou večeři jsme zhltli hladoví jak vlci.
Kapitán na následující páteční večer sám vykuchal mořské úhoře, které koupil od místního rybáře.
Pátek jsme strávili na nejmenším ostrově naší cykloplavby – na Šoltě. Je blízko k pevnině a jezdí sem turistické lodě s cyklisty na elektrokolech. Proto bývá v přístavu Stomorska těžké se vylodit. Posádka nám naše kola převezla nafukovacím člunem.
Užívali jsme si naši poslední etapu a byli rádi, že není dlouhá jako ve dnech předchozích:) Zastavili jsme se na skvělé červené víno a chobotnicový salát v Momčině dvoře v centrální vesničce Grohote.
Fotka před posledním šotolinovým sjezdem do Maslinice, místa vyplutí směr Trogir.
Trogirská riva působila v sobotu brzy ráno klidnou atmosférou. Věřím, že jsme měli podobné pocity pohody z naší společné cykloplavby. Setkali se na ní přátelští lidé s dobrodružným srdcem a pevnou vůlí!